Počasí bylo úžasné a tak po proběhnutí zříceniny hradu Quinburg jsme přímo na pravděpodobném místě hradní věže udělali piknik.  K povídání o hradě se servírovalo: 4x rohlík s marmeládou, mango s celozrnnou houskou, banány, čaj a voda z potoka. 

Pak následoval zasloužený odpočinek před výstupen na Medvědí vrch.

O poutníkovi

ž samotné vynajití zříceniny v lesích může být docela vzrušujícím zážitkem, není-li po ruce podrobná mapa anebo ztratíte-li orientaci. Takto hledal hrad před půl stoletím poutník, který si o tom udělal zápis: ,,...Prodíral jsem se opět a opět hustým a nepřehledným tmavým lesem bez nejmenší orientace, stále rovně, ne výše, ne níže, stále na sever. Narazil jsem na lesní cestu, ale ta vedla jinudy než jsem potřeboval. Les ještě houstl, prozkoumával jsem každou záhybu, každou skálu. Vyčerpán jsem se po třech hodinách draní se houštinami a lesem tak hustým, že i v pravém poledne v něm bylo šero, sesunul do mechu...Po čtvrthodině jsem vystoupil na lesní cestu, která se tu klikatila, a po ní sestupoval mírně z kopce. Tu mně k smrti vyděsil nějaký vyplašený pták... ještě tak dravá zvěř...! Opět jen skály. Tady by to mohlo být! Nevypadalo to na hradní staveniště, ale šel jsem. Tu jsem letmo spatřil pár kamenů přilepených k ohromnému skalisku. Zeď. Tak tedy přece...!"

  Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce.